Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, a dost možná ještě dál, je tisíc brčálníků. Ve dne jsou docela obyčejné, ale sotva je večer přikryje černočerná tma, začnou se tam dít podivuhodné věci. Melodický black metal je taková pseudoškatulka, kam se dá schovat kde co. V případě této mladé finské kapely to tak platí. Myšleno mladé kapely, která hraje od roku 2020. Její členové již mají na kontě mnoho jiných projektů z převážně extrémních podob metalu a mladí už úplně nejsou. Vlastně hrají melodickou, melancholickou hudbu se zcela jasným finským cejchem, ale kombinují ji s black metalem, občas i s doomem.

Jejich první album se do kategorie black metalu vešlo bez problémů i přes zjevné osahávání dalších žánrů. Za ty dva roky však výrazně pozměnili svůj styl, rozšířili výrazové prostředky, a především rozšířili svůj záběr do klidnějších, emotivnějších končin. To na jednu stranu nemusí být po vůli posluchačům, jejichž zájem je závislý na vysoké frekvenci metronomu (Reaperův zrak spočinul na předchozí desce), na druhou stranu je to i důvod, proč si v této hudbě našlo zalíbení moje ucho. Kytary jsou výrazně melodické a angažování klávesistky/zpěvačky rovněž přispělo k barvitějšímu zvuku. Klávesy povýšily na škále významnosti a dostávají více prostoru, občas si uzmou i sólový part.

Kapela si pohrává s folkovými vlivy, ale jen volně a nenuceně. Nakonec to je jejich přístup obecně. Nechávají se inspirovat a zcela přirozeně vše začleňují do svého projevu. Rytmus se proměňuje výrazně, ale postupně, nic nespěchá. Nikdo se nikam nežene. Ke všemu je třeba se postupně dopracovat. Už úvodní „And so Flew the Death Crow“ provází posluchače proměnami nálady i rytmu, od jednoho okraje ke druhému, od melancholie k intenzivnímu náporu. Ve střední části alba („The Seer of Ages“, „At the Roots of the Vile“) se kapela částečně navrací k minulosti, k folkem načichlým heroickým zpěvům a silnější podpoře blackových pasáží, ale již s přístupem současné tvorby – rozvláčných témat rozkreslených na dlouhé ploše.

„Portal - The Gathering of Storms“ je z velké části o budování atmosféry. Mrazivé severské, tíživé, zadumané z pocitu okouzlení z hlubokých severských lesů i lehčí prokreslenou v líbivých melodiích. Mlha ve jménu má svůj symbolický význam. Je to jako s postavou, která k nám kráčí mlhou. Nejprve vidíme pouze stín. Jak se pomalými kroky přibližuje, postupně dostává tvar a obrysy, ale stále je za bílou clonou nevýrazná. Nakonec se přiblíží již jen na několik kroků a rozeznáme i detaily. A pokud jí vítr odvane vlasy z tváře, můžeme poznat, jestli je její výraz zachmuřený, utrápený, nebo dokonce zlostný. Takto je to i s hudbou na albu. Často se začíná pouze akustickou kytarou a vůbec nemáme tušení, kam nás ten melancholický začátek navede.

Ve skladbě „Among the Black Waves“ se postupně ke kytaře přidají klávesy, poté zpěvačka na ploše mnoha dlouhých minut krok za krokem rozkrývá další témata (za mě jde o nejpůsobivější část nahrávky), přidá se rytmická sekce a velmi pozvolna se vracíme k rockové hudbě. Ta nabývá na intenzitě a graduje ve sborovém refrénu, až to celé vrcholí ve víru blackového běsnění. „In Longing Times“ stojí na pomezí doomu a jen rychlejší rytmus rozhání hustou mlhu a osvěžuje svíravou chladnou atmosféru vycházející z hlubin nekonečných zasněžených lesů. Spolu s předchozí skladbou představuje nejemotivnější momenty aktuální nahrávky. Závěrečná „Sáiva“ je asi nejpřístupnější položka na albu. Skladba má citelný folkový nádech a je to hlavně pohled zpět k předešlé tvorbě. Heroické pasáže, sbory za pochodového bubnování a blackový skřehot po většinu stopáže. Kytary jedou čitelné melodie, že by jimi Reaper opovrhnul (tak jako na předchozí desce). Z mého pohledu se kapela vydala správným směrem, když se víc soustředí na vykreslení atmosféry, emocí a své hudební nápady rozpracovává pozvolna a důkladně bez žánrových skoků, které jinde tahají za uši. Na „Portal - The Gathering of Storms“ má vše svůj čas a přirozený vývoj.